Recenze: Ivana Špičková - Strom života


Rok 68 př.n.l., hluboké temné lesy a kmeny bojovných kmenů toužících po moci. To je ve zkratce představení nové knihy české autorky Ivany Špičkové, která nese název Strom života. Název, který vyjadřuje filozofii dávných Keltů, jenž nebyli jen bojovníky v dějinách, ale především lidmi s city, touhami a intelektem.
Nakladatelství: Millennium publishing
Počet stran: 688
Rok: 2017

Recenze:
Málokdy napíšu o knize přečtené v lednu, že je to nejlepší čtení za daný rok. Většinou si ponechávám nějakou tu "rezervu" v hodnocení, co kdybych během roku četla ještě něco lepšího. U Stromu života však nemám důvod váhat. Je to nejen nejlepší kniha pro rok 2018, ale nejlepší kniha za celý můj život. Druhá nejlepší! Tou první jsou Mlhy Avalonu, které jsem četla již před sedmnácti lety a dosud je nic nepřekonalo, ani se jim nedokázalo přiblížit. Až nyní....

Přiznávám, že ač jsem měla možnost číst v loňském roce od paní Špičkové již její román Ztraceno v písku a i ten se mi líbil opravdu moc, nezjišťovala jsem příliš podrobně, kdy má vyjít její další kniha. Když mě tedy oslovila v listopadu loňského roku, zda bych si nechtěla její novinku přečíst, byla jsem překvapená a také zaskočená. Měla jsem tady zrovna hromadu knih k recenzi a věděla jsem, že její knihy jsou "hutné" a přestože se čtou dobře, jsou na dlouho. Jenže kniha slibovala příběh z doby Keltů a tomu jsem nedokázala odolat. A dobře jsem udělala.

Strom života mě pohltil od prvních stránek. U předchozí autorčiny knížky jsem měla problém se začtením. Ne kvůli příběhu či čtivosti, to vůbec ne, ale nesedl mi velký formát stránky a malá nahuštěná písmenka. Patrně jsem si na to během čtení zvykla a nyní už jsem s tím vůbec nebojovala. Naopak, čím déle jsem knihu četla, tím rychleji mi děj utíkal. A jelikož jsem s ní strávila krásných šestnáct dní, mám nyní ve svém čtenářském srdci prázdno. Jak moc bych chtěla číst dál. Další příběhy "svých" oblíbených hrdinů.

Ale pojďme si povědět, o čem vlastně knížka je...
Hrdinů je logicky v takto rozsáhlém díle hodně. Ale těmi nejdůležitějšími jsou dva mladí muži - Allecnos, syn krále kmene Volků a Lanicos, syn Valův. Znali se od dětství, vyrůstali spolu a spolu také prožívali nejdůležitější okamžiky života. Než je rozdělil osud a především moc.

Strom života začíná ve chvíli, kdy se mají dva mocné keltské kmeny Volků a Tektoságů spojit a přijmout mírovou smlouvu. Tektoságové však chtějí mír přijmout jen na oko. Ve chvíli, kdy jsou hosty v Eburonu, Volckém hradišti a oslavují příměří, zaútočí samozvaný král Tektoságů se svými muži a vyvraždí většinu Volckého lidu v hradišti. Padne i dosavadní král, otec mladého Allecna. Zbytek Volků je nucen uprchnout. A před smrtí prchá i Allecnos se svou matkou a sestrou a svými dvěma přáteli - bratry Lanicosem a Dagomarem. S Lanicosem pak odejde do Říma, aby se přidali k jejich vojskům, a naučili se nejen velet, ale také strategicky přemýšlet, vést bitvy a diplomaticky vyjednávat. Věděli totiž, že jednou přijde čas, kdy bude potřeba dál dohromady vlastní vojsko a dobýt zpět Eburon. 

Osudy obou mladých mužů jsou nesmírně propletené a rozmanité. Jejich společná cesta, která se zdá nekonečná, musí jednoho krásného dne skončit. A tak se také stane. Jeden z nich totiž dostane do svých rukou ohromnou moc, která ho zcela zaslepí a změní. Od té doby bude hluchý k prosbám přátel, k citům i spravedlnosti. Bude opravdu těžké s ním vyjít. Tím hůř, když zemi neustále sužuje nějaké nebezpečí. Ať už ze strany vychytralých Římanů, nebo krvelačných Germánů.

Ivana Špičková opět dokázala, že je paní Spisovatelka s velkým "S". Tento román překonal vše, co jsem až dosud četla. Nejen, že byl strhující, dobrodružný, napínavý a ke všemu ještě neskutečně čtivý, ale obsahoval snad vše, co si jako čtenářka historických románů dokážu u skvělé knihy vysnít - lásku, přátelství, intriky, boje, vyčkávání, netrpělivost, prostě vše.

Miluji Kelty a vše kolem nich - dějiny, každodenní život, umění, lásku ke koním, božstva, sepětí s přírodou. Proto jsem měla od knihy obrovská očekávání a trochu s úzkostí čekala, zda je Strom života dokáže naplnit. A dokázal. A nejen to, on je předčil. 

Kniha je dokonale propracovaná nejen po historické stránce, ale i po té beletristické. Přináší rozmanitý příběh plný zvratů a nečekaných změn, příběh, který nedokážete předpokládat a tak bude každá stránka znamenat překvapení, ale i napětí, nervozitu a nedočkavost. Autorka navíc dokázala postavy dokonale vykreslit a to nejen fyzicky, ale především po psychické stránce. Oceňuji především to, že téměř všechny postavy nejsou jen dobré, nebo špatné. Každá má v sobě světlou i temnější stránku a v různých situacích se různě projevují. U někoho se dokonce ta špatnost začne natolik dostávat na povrch, že změní hrdinu k nepoznání. To pak se čtenářem cloumá vztek a rozčilení a jen nechápavě lapá po dechu, jak vůbec může někdo být schopen takové krutosti, podlosti a lsti.

Strom života je po neskutečně dlouhé době nejlepší knihou mého života a staví se hrdě na úroveň zmíněným Mlhám Avalonu, které mají ostatně hodně podobné téma (druidové, kněžky, symbióza s přírodou, boj o moc v zemi a nastolení "pravého" krále). Snad nikdy se mi nestalo, že jsem dočítala nějakou knihu a tak moc se s ní nechtěla rozloučit, že jsem přemýšlela o tom, že ji začnu hned číst znovu. A nyní se to stalo. Hlavní hrdinové této knihy, nejen Allecnos a Lanicos, ale i Coriaca, Tanco či Blandia mi budou neskutečně chybět. A protože konec je takový, že by klidně mohlo být pokračování, doufám, že nad ním bude autorka přemýšlet.

Hodnocení: 100% - TOP!

Knihu Strom života můžete zakoupit ZDE.




Komentáře

  1. Pěkná recenze, knihu mám doma a už se na ní moc těším. Tvoje recenze mě na ni ještě nalákala. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda. :) Věřím, že nebudeš zklamaná. :)

      Vymazat

Okomentovat